Budapešť – resocializační pobyt

31.8.2001, pátek, den šestnáctý

Cesta nočním Accelerate byla klidná, našli jsme i místo k sezení, i když prostoru pro dřímání moc nebylo – tento noční spoj se těšil veliké oblibě. Dokonce se nám podařilo i ve čtvrt na pět bez zaspání přestoupit v Cluji, takže po dosažení Oradei v 7 ráno zavládla relativní spokojenost. Hygiena proběhla u nádražní pumpy, čímž spokojenost dosáhla ještě vyššího stupně. Měli jsme v úmyslu v Oradei najít nějaký autobus do Maďarska, protože vlak se zdál dost drahý.

Poslední ráno v Rumunsku

Před nádražím na nás nějaký mladý Rumun něco zavolal, byli jsme na pouliční nabízeče čehokoli zvyklí, tak jsme mu nevěnovali pozornost. Po chvíli jsem si uvědomil, že to znělo jako Budapešť, potvrdil nám, že shání cestující pro svůj mikrobus do Budapešti. Chtěl polovinu toho co CFR, plácli jsme si.

Idyla rumunského parkoviště se psem uprostřed

Odjezd se trochu protáhl kvůli shánění dalších cestujících, ale nakonec jsme vyjeli. Místo naháněče řídil pravděpodobně jeho otec. Kdybych měl natočit film o Draculovi, vybral bych ho pro hlavní roli – vypadal jako dokonalý upír, vysoký, hubený, s ostrými rysy a orlím nosem. Ještě že jsme měli uschovaný česnek z Branu.

Jak se náš mikrobus blížil k hranici s Maďarskem, zmocňovala se mě euforie z blížící se civilizace, náš spojenec z NATO už byl na dohled. Maďarští celníci nám dali pocit občanů vyššího řádu – všechny pasy rumunských spolucestujících důkladně prohlíželi a ověřovali v počítači, na české se usmáli a popřáli ještě šťastnou cestu. NATO je NATO. První kilometry byly slastné, kolem civilizace a domov už nablízku.

V Budapešti jízda skončila na Nepstadionu. Po chvilce dezorientace jsme byli taxikářem informováni o jednom kempu, což nám potvrdili i na nádraží Keleti Pu. Příměstskou dráhou HÉV jsme dorazili na Romai Fürod (nejsem si jist, že se to tak jmenuje). Ubytování pro stan bylo dost drahé, kupodivu bylo levnější pronajmout si bungalov III. kategorie. Na recepci se na mě dívali nechápavě, když jsem se ptal na přítomnost sprch, vody a dobu pouštění teplé vody.

Bungalov třetí kategorie

Když jsem jim vysvětlil, odkud se vracíme, pochopili a na nic už se neptali. Další velké novum byla přítomnost značených autobusových a tramvajových zastávek s plánem dopravy a tabulkou odjezdů, které se i dodržovali. Chvilku jsme si na ten luxus museli zvykat. V tramvaji dokonce hlásili i příští stanici. To byl vyloženě vrchol.

Notoricky známé panoráma

Podvečer a večer jsme strávili toulkami po Budapešti. Město je to dost drahé, asi tak na úrovni Rakouska. Večer jsme zakoupili klobásy a tokajské a uspořádali v bungalovu vydatnou hungaroparty. Noc jsme po dlouhé době strávili v posteli.

1.9.2001, sobota, den sedmnáctý

Dopoledne jsme věnovali prohlídce památek budapešťských – královský palác, rybářská bašta, parlament, Alžbětin most.

Královský palác z řetězového mostu

Na rozdíl o Rumunska všude chtěli obrovské vstupy. Jen procházka po horním ochozu bašty by stála v přepočtu asi 70 Kč. Co Maďar, to vydřiduch. Obědvali jsme v čínské restauraci u katedrály a probendili jsme tak poslední volné Forinty.

Pohled z bašty na parlament

Odpoledne jsme našli internetovou kavárnu a pak jsme si na nádraží zařídili lístky nazpátek. Večer jsme naposledy při akci Securitate zabalili a uložili se ke spánku.

pokračování