Bukovina – malované kláštery

29.8.2001, středa, den čtrnáctý

Ráno nás probudilo vycházející sluníčko, poslední fotka z delty – svítání nad jezerem Murighiol a už jsme vyráželi standardně obtěžkáni směr autobusová zastávka Murighiol.

Jezero Murighiol ráno

Autobus měl zpoždění, dlouho to vypadalo, že žádný nepojede. Nakonec přifrkal a zastavil tam, kde to ani místní nečekali. Nastal úprk k busu. Složení cestujících bylo opět rozmanité, DJ šofér pouštěl směs hitů rumunské popmuziky se světovými šlágry, a tak i vzadu sedící pop musel mít radost. z řízně znějících Dire Straits. V dáli se objevilo jezero Razim, a tak jsme poznali, že včerejší malomyslnost byla hloupá, lepší by bylo bývalo zatnout zuby a pokusit se k jezeru dojít. V Tulcei jsme našli rychle mikrobus do přístavu Galati. Cestou se po pravé straně odkrývala na horizontu Ukrajina.

V Galati jsme byli trošku překvapeni, že nás z vozu vyhodili u Dunaje a nikoli přímo v Galati, ale vysvětlili nám, že trajekt není v ceně. O trajektu nám nebylo nic známo, ale bližším studiem mapy jsme zjistili, že tu původně očekávaný most není.

Nástup na trajekt

Zakoupili jsme lístky a loď nás převezla přes Dunaj do vlastního města Galati.

Z trajektu přes Dunaj

Najít nádraží bylo komplikovanější, ale naše jazykové znalosti se za dva týdny natolik zlepšili, že se i to podařilo pomocí autobusu a trolejbusu. Orientace v systémech MHD rumunských měst začínala ztrácet nádech nedobytné panny. Postupně jsme do ní pronikali. Do odjezdu vlaku na sever zbývaly dvě hodiny, které jsme užitečně strávili pojídáním pizzy z nádražního kiosku a odháněním dotěrných vos, které měly na pizzu stejný názor jako my. Do přestupní stanice Marasesti nás převezl Personale, zrovna bylo po šichtě a vlak se zaplňoval dělníky z továren. V Marasesti jsme za drahé peníze koupili jízdenky na Rapid do Suceavy. Tam jsme dorazili za tmy. V maxi-taxi se nejdřív divili našemu požadavku, že chceme odvézt do kempu, ale pak si vzpomněli, že tu snad nějaký je. Vysadili nás kousek od nádraží a vskutku u silnice byla šipka s nápisem camping. Cedule byla vypadala omšele. Cesta neznámou tmou podél nevábných plotů byla trošku depresivní, navíc se na nás vyřítila smečka štěkajících psů. Psy jsme zahnali a v dálce se objevilo světlo tušeného kempu. U vchodu svítila slabá žárovka, jinak nikde nic, nikde nikdo. Vešli jsme neohroženě dovnitř, v některých chatkách se svítilo, všude okolo ale vládnul naprostý klid. Posvítili jsme baterkou na vzdálenější chatičky, ty ale byly bez dveří a bez oken. Zalezli jsme tedy někam dál od cesty a postavili stan. Bylo už na čase, začalo pršet.

30.8.2001, čtvrtek, den patnáctý

Noc proběhla nad očekávání klidně, dokonce přestalo pršet. Ráno jsem se porozhlédl po troskách kempu. Po deseti minutách bušení na recepci vylezl nějaký rozespalý člověk, řekl, že chata stojí 100 000 za noc, že si mám nějakou vybrat a že klíč je ve dveřích zvenku. Vybrali jsme tedy jednu a nanosili do ní věci. Chatička byla děsivá. Měla dva pokoje, všude špína a pach cigaret. Vydali jsme se do města, maxi-taxi nás dopravilo do centra Suceavy.

Maxi-taxi ovládal coby průvodčí asi třináctiletý kluk, zdatně naháněl pasažéry a vybíral peníze. Poradil nám, kde vystoupit, podarovali jsme ho balíčky cigaret. Zkontroloval pozorně značku a dar přijal. Kouření mládeže podporovati. Maxi-taxi nás vysadil hned u McDonalds, nedalo se odolat vidině teplé snídaně v americkém stylu. Posilněni jsme na náměstí obešli několik cestovních kanceláří, všude ale požadovali za výlet ke klášterům přemrštěné ceny. Podle doporučení průvodce jsme zkusili stanoviště taxi a hned první taxikář si řekl skoro o polovinu méně než místní cestovky. Usmlouvali jsme to na 70 DM (35 Euro), domluvili se na placení půl teď, půl potom a vyrazili vstříc památkám seznamu UNESCO.

Naše taxi před klášterem Humor

Řidič nás zavezl podle domluvy k pěti klášterům z nichž čtyři byly malované. Prohlídka se konal v pořadí Humor, Voronet, Moldovita, Sucevita a Dragomirna. Jako bonus nás vyvezl na vyhlídku, kam podle jeho slov jeho rodina často jezdí.

Prodej koberců u Humoru

Voronet

Moldovita

Portál Moldovity

Sucevita

Vchod do klášterního kostela v Sucevitě

Sucevita - Žebřík ctností

Dragomirna

Z Dragomirny nás taxikář odvezl přímo do McDonalds, kde jsme obnovili ztracenou energii. Pak jsme se potulovali po městě a k večeru se vrátili do kempu. Tam vznikl plán útěku – sebrali jsme věci z chatičky a dírou v plotě jsme utekli. Následovalo obligátní maxi-taxi k nádraží. Ve 21:45 odjížděl vlak směrem západ k maďarským hranicím – do Oradei s přestupem v Cluj-Napoca ve 4:15. Čekala na nás další výborná noc na dráze.

Tajemná Bukovina

pokračování