Cesta domů

2.9.2001, neděle, den osmnáctý

Ráno proběhlo vše bez komplikací, na nádraží jsme měli dost času. Bylo symbolické, že jsme vyjížděli ze stejného nádraží jako do Rumunska. Dofotili jsme poslední film a pak se vlak konečně rozjel. Byl to přímý spoj až do Prahy, kvůli úspoře jsme měli lístky rozdělené na etapy: z Budapešti do Rajky, z Rajky do Bratislavy, z Bratislavy do Prahy a Plzně. Nám to bylo jasné, ale maďarský průvodčí projevil nesouhlas s naším plánem a řekl nám, že musíme v Rajce vystoupit a můžeme pokračovat dalším vlakem. Logiku tohoto způsobu cestování jsme nepochopil, ale neprotestoval jsem. V Rajce nás ani náhodou nenapadlo se vůbec zaobírat nějakým vystupováním a pokračovali jsme vesele dál. Žádný další průvodčí už neměl nic proti etapovému systému. Druhou nehodou byl převrácený nákladní vagón ještě v Budapešti, nabrali jsme díky němu asi hodinové zpoždění. To nás ale nemohlo zastavit v cestě domů. V ČR ze mě spadl jakýkoli cestovatelský stres a užíval jsem si sentimentálního pocitu člověka vracejícího se domů. Nevěřil jsem, že kolem mě nejsou nápisy v rumunštině, že průvodčí mluví docela srozumitelným jazykem, že se na mobilu objevuje důvěrně známé logo. V Praze jsme si vzhledem k začínajícímu školnímu roku a tudíž narvanému vlaku dopřáli cestu 1. třídou. Myslím, že jsme si ji zasloužili.

Vlak domů

 

S pohnutím mysli a zatlačenou slzou v oku vzpomínám dnes na těch pár báječných dnů během putování jednou z nejkrásnějších zemí, které jsem viděl. Každá sranda jednou skončí a začne další. Vážení přátelé, díky za trpělivost, se kterou jste dočetli mé vyprávění až sem. Pokud se Vám líbilo, jsem spokojen. Pokud Vás inspirovalo, splnilo svůj účel. Máte-li pocit, že mi chcete něco sdělit, odhoďte ostýchavost a napište mi.

Buna Ziva a Bun Drum!