Jak se dostat do Rumunska

  • Použili jsme vlakovou trasu přes Bratislavu, Rajku, Budapešť do Aradu. Protože jsou přeshraniční tarify drahé, koupili jsme si u nás lístek do Bratislavy a z Bratislavy do Rajky. Cestu z prahy do Bratislavy jsme absolvovali vlakem Eurocity, je to sice asi o 150 peněz dražší, ale ve 30ti stupňových vedrech se to dost vyplatilo. Celá cesta z Plzně do Aradu nás vyšla na něco přes 1000 Kč. Alternativně je možné dojet do Komárna (je levnější jezdit se slovenskými železnicemi než s maďarskými), v Komárně překonat hraniční most přes Dunaj a pak už do Budapešti z maďarského Komárna (Komarom). Levnější cesta z Budapešti do Rumunska by mohl být mikrobus, o tom více v dalším bodě.

Jak se dostat do Rumunska

  • Nejdůležitější je dostat se z Rumunska do Budapešti. Podařilo se nám v Oradei sehnat mikrobus jedoucí do Budapešti. Není to nejpřesnější, byli jsme do něj nalanařeni, ale stál o polovinu méně než chtěla železnice. V Oradei stojí mikrobusy do Budapešti po ránu hned před nádražím. V Budapešti končí (a pravděpodobně i začínají na cestě do Rumunska) u Nepstadionu na parkovišti kousek od stanice metra.

Jak cestovat po Rumunsku

  • Vlaky jsou o mnoho levnější než u nás, zejména po novoročním zdražení. Dražší jsou jen vlaky Rapid, jejich cena odpovídala našim poměrům před zdražováním na začátku 2002. Na pokladně je třeba jasně vysvětlit, kam jedete a jaký zamýšlíte použít druh vlaku. Průvodčí a ostatní personál jsou příjemní. Internetová stránka rumunských železnic je výborná, všechny spoje i ceny seděly, jen je stránka občas mimo provoz. Alternativně lze použít stránku německých železnic, ale k nalezení jsou jen důležité nebo mezinárodní spoje. I na IDOSu je něco k vyhledání. Vlaky jsou různé čistoty a kvality, Rapidy jsou poměrně uklizené, Accelerate jsou často brutálně narvané, nebojte se být drsnější při nastupování. Personale se strašně šourají, ideální vyhlídkové jízdy. Pokud jedete odpoledne můžete se leccos dozvědět od pracujících. Personale jsme použili i na větší vzdálenost, mnoho jsem během cestování přečetl.

Rapid z Rapidu

  • V autobusech poznáte, co je to cestovat Balkánem. Většinou nám řidiči vydali lístek, asi jenom dva si nechali zaplatit bez lístku. V autobuse lze potkat jak statné selky, tak i vousaté popy. Menším problémem bývá najít autobusovou zastávku – nejsou vůbec značené, je třeba se spolehnout na radu místních, je lepší si ale vše ověřit.

  • Místo autobusů je možné použít soukromé mikrobusy, jsou relativně levné a spolehlivé. Jezdí hlavně v turisticky zajímavých oblastech. Většinou jezdí z oficiálních autobusových nádraží. Dokonce si lze zakoupit lístky v předstihu – vyplatilo se nám to – bývají dost přeplněné.

  • Metro je jen v Bukurešti, ale stojí za to. Orientační plány neexistují, kam jedete poznáte podle sledu stanic a stálým porovnáváním s mapami (v průvodci nebo s mapou z rumunského turistického centra v Praze, každá byla jiná, ale dojeli jsme)

  • Městská hromadná doprava pamatuje Ceausesca jako kandidáta členství v Komunistické straně Rumunska, trolejbusy vymetají všechny díry na silnici a mezi tím ještě zběsile poskakují. V tramvajích mají tramvajáci speciální grif, kterým stahují na křižovatkách lano s trolejemi. Doporučuji ke zkoumání. Většinou byly lístky na dvě jízdy, což jsme zjistili až tři dny před návratem. Revizory jsme nepotkali, jednou jsme chtěli od autobusáka koupit lístek, řekl, že to je OK a ukázal nám volné místo k sezení. Pokud budete nakupovat jízdenky v trafice, zkontrolujte zdali hodnota odpovídá, někdy si trafikanti účtují přirážku.

  • Lodě v deltě Dunaje jsou cenově přiměřené, domorodci mají slevu. Lze projet všechna hlavní ramena až k moři

  • V deltě Dunaje lze domluvit a) draze výlet na motorovém člunu – po smlouvání 250 tis lei za hod. b) levně s místním rybářem na pramici (super) – asi 40 000 lei za hod.

  • V taxi téměř zásadně nedávají stvrzenky (jen po tel. objednávce např. z lepšího kempu) a téměř zásadně nezapínají taxametr. Je dobré domluvit si cenu před nástupem, smlouvejte, jste na Balkáně. Ceny jsou výhodnější než u nás. Oblíbenou značkou taxikářů je kupodivu Dacia. Po městech jezdí i Maxitaxi – jsou to soukromé mikrobusy, které nahrazují spoje MHD. Zastaví kde potřebujete, jsou nepatrně dražší než státní MHD.

  • Stopování je poměrně časté a často se za něj platí. V horách vás vezmou lesní stroje za cigarety nebo alkohol, jinak spíše peníze. Mladší řidiči po nás nic nechtěli, zejména po té co jsme přiznali původ.

  • Lanovek moc není, využili jsme v Bucegi, čekali jsme v drastické frontě, ale vyjeli jsme.

Častý způsob cestování

 

Jak bydlet v Rumunsku

  • Kempy jsou rozličných kvalit, od luxusních za patřičné ceny až po kempy nekempy. Problémy bývají s vodou, často teče jen studená a někdy ani to ne. Do sprch jedině ochrannou obuv (pantofle). Pokud se ceny kempů zdají přemrštěné, lze je optimalizovat prodloužením pobytu s následným mizením po anglicku. Funguje, náklady sníženy až na polovinu. Rumunští domorodní kempaři rádi provozují zvláštní sport – v pátek najede do tábořišť spousty Dacií, Rumuni rozbalí stany hadráky a pokryjí je vrstvami igelitů a bufetují za zvuků tranzistoráků až do neděle. Oblíbené je grilování na ohništi, popř. kotlíkaření všeho druhu. V Bihoru to už odkoukali Maďaři. Dalším koníčkem bufetistů je krmení kempujících psů. Jsou to čuby originálních až nemyslitelných zjevů, které žebrají za každých okolností. K odehnání lze použít metody na hranici surovosti – mávání klackem za vydávání českých nadávek – pejskové tomu docela rozumí. Zastrašovací akty nutno provádět soustavně.

  • V kempech lepší kvality si lze pronajmout i chatku, obvykle je výrazně dražší než stan, v Brašově nám vzhledem k pozdnímu nočnímu příjezdu poskytli slevu. Po spaní ve vlacích a na mezích zážitek blížící se orgasmu.

  • Spaní v nočních spojích na transrumunských magistrálách má svou poetiku, pokud ovšem máte alespoň půlmísta k sezení. Jinak nic moc.

Luxusní chatička v Brašově

Jak v Rumunsku nezemřít hladem

  • Není asi třeba se rozepisovat o standardním vybavení do hor. Vezměte si jen schopného provianťáka. Sušenky nejsou všechno.

  • Jídlo lze koupit standardně v obchodech nebo na tržištích. Výjimkou jsou prodavači vlastních produktů v horách. Zažili jsme stařenku prodávající čerstvé mléko v láhvích od Coca-coly, flašky byly umyty ve stejné vodě, kterou před tím používala k mytí její domácí zvířátka. Jinak jsou potraviny výborné, u rizikových záležitostí je lepší se obrátit na zavedené ale trošku dražší značky, např. je běžně k sehnání Danone etc. Vynikající jsou rumunské chleby a sýry.

  • K pití je asi též lepší používat symboly globalizace, Coca-cola, Fanta etc. V Rumunsku za našeho pobytu frčela reklama na nápoj Frutti fresh, zkusili jsme (jeli jsme kolem továrny, která dělala dojem naprosté čistoty) a šlo to.

  • Stravování v restauracích jsme moc nezkoušeli. Opět jsme podlehli globalizaci často jsme pojídali u McDonalds (víte, že se zakladatel firmy se narodil nedaleko Plzně – pro nás Plzeňany vlastně domácí strava). Cenově je na tom Donaldi jako u nás. Výborně jsme se najedli v restauraci na náměstí v Brašově – ceny mírné + výhled na starobylý rynk. Méně idyličtější to bylo v kempu v deltě Dunaje – pravděpodobně jsem jedl přírodní kuřecí řízek s hranolkami, ale zaručit to nemůžu.

Vrchol rozkoše

Jak získat rumunské peníze

  • S výměnou peněz nebyl problém, na všech nádražích lze vyměnit. Vyhýbali jsme se vekslákům zejména turecké národnosti. V oficiálních směnárnách jsou kursy dobré. Ostatně vekslování je v Rumunsku zakázané

  • Dobré je mít mezinárodní kreditní kartu, síť bankomatů je relativně hustá.

Valuta – revers a avers: 1000 lei odpovídalo asi 1,25Kč

Jak vyjít s Rumuny

  • Rumuni jsou výborní. Podle našich zkušeností rádi konverzují. Komunikace bez znalosti řeči je ale složitá. Mnohokrát jsme byli odkázáni na trapné mlčení, ale rozumět nebylo. S mladšími lidmi lze mluvit anglicky, německy a francouzsky. Dvakrát si místní vzpomněli na češtinu z dob studií v “šaškošlovensku”.

  • Je třeba si ale jako všude dávat pozor na vykuky, kteří cítí, že ubohého turistu lze oholit. Nevěřte taxikářům, ani kdyby vykládali lámanou angličtinou, jak jim doma umírají děti, a proto Vás musí odvézt za nabízenou horentní sumu. Ve velkých městech se potuluje množství kapsářů. (asi ideální je vnitřní kapsa batohu na dokumenty a peníze) Pozor také na žebrající děti, které se nedají snadno odbýt. Nenechte se ale těmito větami znechutit, Rumuni jsou dobří a přátelští.

Jak zařadit tyto zkušenosti

  • Pokud můžete, vezměte si mobil s roamingem. V Rumunsku je dobré pokrytí, i v horách jsme se se signálem chytali. Je dobré nezapomenout nabíječku, ačkoli možností k nabíjení příliš není.

  • V Rumunsku je neuvěřitelné množství internetových kaváren. Ceny jsou až desetkrát nižší než u nás. Spojení by nemělo být problémem.

  • Poštu jsme nezkoušeli, pohledy jsme poslali až z Budapešti, menší obtíží (kromě zavedených turistických center) je pohled vůbec sehnat.

  • Obtížnější je shánění materiálů a map. Měli jsme neuvěřitelné štěstí a na jaře 2001 vyšel turistický průvodce, pro nás téměř ideální. Jde o překlad, nakladatelství se jmenuje Rough. V Praze v domě knihy (nebo jak se to jmenuje dole u Václaváku) jsme ji zahlédli.

  • V Praze funguje rumunské turistické centrum. Při naší návštěvě tam byla paní na záskok za správnou paní (to nám řekli i do telefonu z velvyslanectví) a zaskakující paní nám nepověděla nic nového (naše tehdejší znalosti pocházeli z Internetu) a lanařila nás na nějaké zájezdy po Rumunsku. Třeba už je to lepší.

  • Jak naznačeno, po celém Rumunsku pobíhá obrovské množství psů. Netřeba komentářů, je třeba na ně dávat pozor a výše uvedeným způsobem se případně bránit.